Dnešní článek je svým způsobem výjimečný. S naším rodinným projektem Puppydu vstupujeme do další fáze života našeho webu. Protože chceme kromě osvětové a vzdělávací činnosti podporovat i dobré psí věci, rozhodli jsme se navázat dlouhodobou spolupráci s dobrovolnickou organizací Dočasky De De. Můžete se tak těšit na celou řadu tematicky nových článků z oblasti psího života, nahlédnout za oponu fungování záchranného spolku a třeba i udělat nějaký dobrý skutek. Pojďme se tedy nejprve podívat na to, čím se spolek Dočasky De De vlastně zabývá.
Už jste někdy slyšeli výraz „dočaska“, neboli dočasná péče? Právě tato chvályhodná činnost je hlavní náplní záchranného spolku Dočasky De De, který funguje už deset let. Jeho členové poskytují dočasnou péči o psy a kočky přímo ve svých domovech. Jde o jedince, kteří jsou zachráněni z nevhodných podmínek, přišli o původní majitele nebo byli odebráni pro týrání apod. Ve spolku řeší jejich fyzický i psychický stav a následně je připravují k adopci.
Dnes bychom Vám rádi představili slečnu Pavlínu a jejího přítele Ondru z Prahy, kteří se tzv. dočaskáři stali před dvěma lety. Jak se k této činnosti dostali a co je motivuje pokračovat?
Fotografie od Svatia Zaplatilová
Oba spojuje láska ke psům, což bylo základním předpokladem pro to, aby vůbec dočasnou péči o psy vyzkoušeli. Nejdříve si udělali menší průzkum na internetu, aby věděli, jak taková pomoc probíhá, a za nějaký čas už se dali do kontaktu s vedoucí spolku Dočasky De De, se kterou se domluvili na podmínkách.
Co vlastně musí takový dočaskář splňovat?
Předně musí mít kladný vztah ke zvířatům, velkou trpělivost a taky špetku odvahy. Musí se umět zvířeti přizpůsobit, jelikož každé má za sebou jiný osud, každé má jinou povahu. Podmínkou je také poskytnutí vhodného, bezpečného zázemí. Nedílnou součástí této dobrovolnické práce je také komunikace – jak už v rámci spolku, tak později s případnými zájemci o zvíře v dočasné péči. Pavlína s Ondrou se navíc shodují na tom, že základem je i nepřecenit vlastní síly. Být dočaskářem je náročná práce a odměnou je dobrý pocit.
Přes sociální sítě si vyhlédli pejska v nouzi, tehdy 16letého křížence odloženého do útulku, a po domluvě se spolkem jejich dobrovolničení začalo. Dočasná péče o něj byla trochu náročnější kvůli jeho zdravotním problémům, které se časem projevily, ale to nejtěžší bylo ho po čase umístit do adoptivní rodiny. Pejsek byl sice v „dočasce“ jen měsíc, ale i za tuto dobu si jej velmi zamilovali. Proto zdůrazňují, že při předávání je stěžejní novou rodinu velmi pečlivě prověřit a následně kontrolovat. Jde také o to, že dočaskáři musejí být na adopci psychicky připravení – vždy jim pomáhá myslet na to, že pes jde do skvělých podmínek, kde bude milován.
I přes to, že jsou oba i po dvou letech smutní vždy, když pejsek odchází, motivují je krásné zážitky zachráněných psů v nových rodinách, pokroky, které chlupáči dělají, zlepšení zdravotního i psychického stavu a hlavně pocit, že to vše za to stojí. Nejvíce je hřeji u srdce fotografie svěřenců v nové rodině, pozitivní zprávy od jejich majitelů a také osobní návštěvy, které po čase rádi podnikají.
Přemýšlejí někdy, že by si psa v dočasné péči úplně ponechali?
Přiznávají, že už je to párkrát napadlo, ale vždy nakonec převládne rozum – vědí, že pes je velká zodpovědnost a jejich časté cestování, někdy i do dalekých zemí, by tomu stálo v cestě. Navíc takto mohou pomoci většímu množství psů, a dostat je tak z nouze a života, který si nezaslouží. V neposlední řadě je ale motivací i možnost osvěty a předávání nových informací svému okolí – v této oblasti je třeba ještě ujít velký kus cesty a lidi neustále vzdělávat.
Závěrem
Věříme, že se Vám tématicky nový obsah související s pomocí pejskům v první linii bude líbit, a že zde najdete spoustu nových a inspirativních informací. Příště se můžete těšit přímo na interview s dobrovolníkem. Vaše Puppydu a nově i Dočasky DeDe
