Snad neexistuje roztomilejší projev psího nadšení, než je vrtící se ocas. Ať už dáte vašemu parťákovi najevo, že je čas na mazlení, hraní nebo procházku, když zareaguje tímto gestem, je jasné, že jste na stejné notě. O to víc vás může znepokojit, když pes vrtět ocasem úplně přestane.
Příčin může být samozřejmě spousta. Skleslým ocasem nám psi dávají najevo, že cítí smutek, strach či úzkost, nebo jim fyzicky není zrovna do zpěvu. Pokud však pes ocasem pohybovat nedokáže, může být příčinou syndrom mrtvého ocasu.
Co je syndrom mrtvého ocasu?
Pojmem syndrom mrtvého nebo často také studeného ocasu se označuje onemocnění, které se v lékařské komunitě nazývá kokcygeální myopatie. Jedná se o natažení nebo poškození svalů, které psi používají při pohybování ocasem. Dalo by se to přirovnat k tomu, když si podvrtneme kotník – dokážete si tedy nejspíš představit, jak bolestivé takové zranění pro vašeho parťáka může být.
Příčinou syndromu mrtvého ocasu bývá nejčastěji nadměrné používání svalů v této oblasti, zejména pak při plavání ve studené vodě, na které pes není kondičně připraven. V některých případech se však může objevit i po delším pobytu v přepravce či jiném stísněném prostoru, kde pes ocasem nemůže pohodlně pohybovat.
Psi jsou vůči tomuto syndromu mnohem náchylnější také během zimních měsíců nebo ve vyšších nadmořských výškách, kde jsou nižší teploty. Pokud jste někdy cvičili v zimě, jistě víte, že svaly jsou napjaté a potřebují se nejprve protáhnout a zahřát, aby nedošlo ke zranění – psí svaly jsou na tom stejně.
Jaké jsou příznaky?
Kromě absence vrtění lze syndrom mrtvého ocasu rozpoznat také podle toho, že ocas bývá skleslý nebo dokonce pokřivený – zkrátka ve velmi nepřirozené pozici, protože s ním pes nechce (a kvůli bolesti ani nemůže) jakkoliv pohybovat. Ve snaze si ulevit od bolesti může mít tendenci ocas také olizovat nebo kousat.
Pes může být kvůli bolesti letargický nebo neklidný, protože si nedokáže v žádné pozici udělat pohodlí. Všimnout si můžete také ztráty chuti k jídlu a zdráhání si dřepnout pro vykonání potřeby – kvůli tomu se tento syndrom mnohdy plete s problémy s prostatou nebo análními žlázami.
Symptomy se obvykle projeví ještě ten samý nebo následující den poté, co došlo k narušení svalstva, a obvykle odezní během dvou až deseti dnů.
Rozhodně však nedoporučujeme, abyste se vašeho psa snažili diagnostikovat sami. Kromě potíží s análními žlázami či prostatou může bolest a omezenou pohyblivost způsobit také zlomenina či vykloubení ocasu nebo dokonce vyhřeznutí ploténky. Pokud se tedy u vašeho parťáka objeví některé z uvedených symptomů, určitě navštivte veterináře, aby případná rizika vyloučil.
Jak probíhá léčba syndromu mrtvého ocasu?
Základem úspěšné léčby je správná diagnóza. Pokud veterinář vyloučí ostatní možné příčiny bolesti a omezené mobility ocasu, máte štěstí – obvykle totiž stačí vašemu parťákovi dopřát dostatek odpočinku.
Jenže pokud máte aktivního psa, nemusí být tak snadné ho udržet v klidu. Snažte se tedy vyhnout aktivitám, při kterých by za běžných okolností vrtěl ocasem jako o závod. Patří sem například návštěvy u vás doma, hraní s hračkami, venčení na volno nebo kontakt s jinými psy.
Na druhou stranu se nesnažte psa udržovat ve velmi omezeném prostoru, kde by se nemohl volně pohybovat. Jeho ocasní svaly by mohly ztuhnout, a tak způsobit ještě více bolesti.
V některých případech veterináři psům předepisují protizánětlivé léky, které pomohou zmírnit zánět ve svalech a tlumit bolest. Záleží však na závažnosti zranění a zažitých postupech konkrétního specialisty.
Jak můžete tomuto problému předcházet?
Syndrom mrtvého ocasu obvykle nemá dlouhodobé následky a v rámci několika dnů či týdnů se svaly ocasu zcela zotaví. Problém se však může vrátit, zejména pokud se dopustíte stejných chyb.
Pokud chcete tomuto problému úspěšně předcházet, snažte se zabránit tomu, aby se váš pes při fyzické aktivitě příliš přepínal. Zejména to platí pro plavání na začátku sezóny, kdy je voda ještě studená, nebo delší pobyt venku během zimy. Na takové sportovní výkony by měl být pes dostatečně rozehřátý a v dobré kondici.
Při cestování, zejména pak na delší vzdálenosti, se nesnažte šetřit místem a pořiďte vašemu parťákovi přepravku odpovídající velikosti. Ideálně by měl být schopen se v ní pohodlně otočit a také si sednout a lehnout, aby mu svaly nezatuhly. Také ho každé 3–4 hodiny nechte vylézt ven, aby se mohl rozhýbat, protáhnout a vyvenčit.
Syndrom mrtvého ocasu pro psy není nic příjemného, ale naštěstí se mu dá poměrně snadno předcházet. Hlavní je psa udržovat v kondici, dopřát mu dostatek zdravého pohybu, ale zároveň nepřeceňovat jeho síly. Díky tomu si budete moci užívat spoustu společných chvil plných radosti a hlavně bez bolesti.
Autor: Kateřina Kubíková
Foto: Pexels.com – Viktoria B.
