Pejskaři a nevyžádané rady

Vy, kdo nás sledujete pravidelně víte, že se na našem blogu snažíme dotknout všech témat, které souvisí s tím, že sdílíte život se psím kamarádem. Od stravy, po výchovu až po legrační historky ze života. Ne tak často se tady zabýváme mezilidskými vztahy, kterým fakt, že máte psa, dává trochu jiný rámec. A já bych dneska chtěla mluvit o něčem, co mě rozpaluje do běla a vy jste se s tím už určitě také setkali. Dnešní téma bude pejskaři a nevyžádané rady.

Když jsem před pár dny venčila Zuzku a nějaká paní ke mně beze studu přistoupí a říká: ,,Měl by mít lepší obojek ten váš pes, tenhle je mu moc malý.“ Taková situace se mi nestala poprvé. Vždycky mě totálně rozhodí ta samozřejmost, se kterou mi cizí člověk nevyžádanou radu udílí a já se pak málokdy zmůžu na jinou reakci, než rozpačitý úsměv a taktický ústup. Rozhodně nejsem člověk, kterému chybí pokora a má problémy s přijetím dobře míněné rady. Musím o ni ale stát.

A o tom, jaké je to vyrůstat se psem, jsme se rozepsali tady.

Chodíme v cizích botách?

Tohle téma se asi dá vztáhnout na všechny aspekty života, já mám ale pocit, že než jsem měla psa, rozhodně se mi to tak často nedělo. Pes vedle vás na vodítku funguje jako nějaká zelená na semaforu pro všechny, co vám potřebují něco sdělit aniž by si ověřili, že o to doopravdy stojíte. Myslet si, že bez hlubšího kontextu a znalosti pána i pejska, dovedete dát relevantní radu na psí louce, je velmi naivní. Nezeptat se, jestli o radu někdo stojí, je nedostatek taktu.

Občas se snažím představit si sebe samu jak chodím po parku a říkám třeba: Vaše štěně by už povel sedni mělo v tomhle věku bez problémů zvládnout. Nebo: Měli byste vašemu psovi koupit nějaký obleček, klepe se. Připadá mi to opravdu směšné. Rozdáváním takových rad bych navíc páníčky jenom popudila, protože tím vlastně tak trochu říkám, že jsou neschopní. Na pejskově situaci tím nezměním ale vůbec nic.

Trochu taktu do parků i na louky

A jak tedy dobře míněnou radu udělit a nikoho neurazit? Já bych se ještě před jejím vyřčením sto krát zamyslela, jestli je to opravdu na místě. Vůbec totiž nemůžete tušit, jestli člověk, který podle vás dělá nějakou chybu ve výchově náhodou pejska nemá třeba na hlídání, třeba ho předevčírem zachránil ze slovenského útulku, nebo prostě jenom začíná úplně stejně, jako kdysi vy. Zkuste si vzpomenout, jestli by vám ve vašich začátcích taková rada k něčemu byla. A pokud opravdu vidíte něco, co si říká o vás zásah, zkuste se napřed co nejdetailněji vyptat na celou situaci. Potom se člověku můžete třeba přiblížit tím, že jste v minulosti řešili stejný problém a pomohla vám tahle škola a tahle trenérka, kterou můžete opravdu doporučit.

A kolik nevyžádaných rad si asi musí vyslechnout dočaskáři? Raději ani nepomýšlet.

A pokud jste na druhé straně barikády a někdo vám takhle neomaleně radu udílí, zkuste mu vysvětlit, jak se to s celou situací má a že z vás takovým chováním vlastně dělá nesvéprávného idiota, který nezvládá výchovu svého čtyřnohého přítele. Třeba některý z nich prozře a přestane po světe trousit svoje moudra. Třeba před tím jenom nevěděl, že by to někomu mohlo vadit.

Apel všem milovníkům psů

Víme všichni, že s pejsky to vždycky není jednoduché. Jsou nespoutaní, svéhlaví a každý den testují naše hranice. Ta láska, kterou nám ale dávají za naši trpělivost tohle všechno bohatou měrou vyvažuje. Buďme k sobě, prosím, trochu ohleduplnější, respektujme druhé lidi a psi, spíš než moudra hledejme vlídná a upřímná slova, ať se nám tu všem běhá, štěká a vrčí o trochu veseleji.

Autor: Pavlína Jelínková

Foto: Photo by Camilo Fierro on Unsplash

 

Pes v útulku a jak se z něho dostane ven

Sáhněme si do svědomí – pejskařská etiketa ?!

Kastrovat, nebo nekastrovat, to je, oč tu běží!

Podobné články:

Puppydu

Puppydu je místo, kde naleznete praktické informace týkající se zdraví a chovu psů. Projekt puppydu.cz provozuje rodina Průchových.

Sledujte nás na Facebooku:
Facebook Puppydu.cz