Hrozivé příběhy o napadení člověka psem rozvíří český mediální prostor periodicky každých pár měsíců. V minulosti byly takové incidenty často spojovány se psy, které u nás označujeme jako bojová plemena. Většina kynologů ale tvrdí, že tento termín je dnes už zastaralý a neprávem vrhá stín na některá plemena. Skutečnou příčinou tragédií bývá vždy chování člověka a jeho špatně vedená výchova – ať už schválně nebo neúmyslně. Páníček za to, jak se pes chová, dokonce nese i právní odpovědnost.
V médiích se o těchto případech často mluví v souvislosti s dětmi nebo staršími lidmi, což zvyšuje emocionální náboj celé situace. Ačkoli jsou tyto incidenty hrozné a nezanedbatelné, statistiky ukazují, že pes těžce zraní nebo usmrtí jen velmi malý počet lidí. Většina nehod by se dala předejít důslednou výchovou a zodpovědným přístupem, což většina páníčků zvládá bez problémů.
V tomto článku se podíváme na mýty a fakta o bojových plemenech psů, vysvětlíme, proč je výcvik důležitější než samotné plemeno, a zaměříme se na příčiny agresivního chování.
Bojová plemena jako zavádějící kategorie
Psi byli cvičeni k boji už v dávné minulosti. Nejstarší písemné zmínky o psích zápasech pro zábavu pocházejí už z dob starého Říma, kdy byly tyto zápasy součástí krutých her, které měly pobavit diváky. Psí zápasy postupně téměř vymizely, stala se z nich však zavrženíhodná nelegální aktivita, která stále bují v různých částech světa, včetně některých částí Evropy. I zde za to mohou lidé a jejich výchova, nikoliv žádná zlá nebo nebezpečná bojová plemena.
Když se podíváme do historie, zjistíme, že mnohá plemena, která jsou dnes označována za bojová, byla původně chována pro zcela jiné účely, jako jsou pastevectví, obrana nebo jako společníci. Nejedná se tedy o nutně o agresivní psy, ale spíš o takové, jejichž chování bylo formováno člověkem a jeho potřebami. Dnes se však na tato plemena často pohlíží jako na nebezpečná, což je nejen nepravdivé, ale i nefér.
I dle názoru České kynologická společnosti je klasifikace psů jako „bojová plemena“ chybná. Místo toho by měla být pozornost věnována především výcviku, socializaci a odpovědnosti majitelů, kteří v chování psa hrají klíčovou roli.
Jaká plemena jsou nejčastěji označována za „bojová“?
Zastarale a nepřesně jsou takto často dodnes označováni třeba američtí pitbulteriéři, stafordšírští bulteriéři, dobrmani, argentinské dogy, rotvajleři nebo například bulteriéři. Pořídit si takového psa má pro některé lidi stále přídech mírného rizika. Když třeba řeknete, že si chystáte pořídit pitbula do rodiny s malým dítětem, většina vašich známých si nejspíš bude ťukat na čelo.
Pověst těchto psích bojových plemen je často ovlivněna předsudky a mediálními příběhy, které zdůrazňují jejich sílu a schopnosti. Přitom mnoho těchto psů má za sebou historii, kdy byla šlechtěna například pro obranu, pastevectví nebo jako společníci.
Co stojí za agresivním chováním?
Agresivita je jedním z důvodů, proč jsou některá plemena psů označována jako bojová. Ve skutečnosti však agresivní chování nesouvisí přímo s plemenem, ale spíše s konkrétními okolnostmi a vlivem prostředí. I u bojových plemen psů, která jsou neprávem považována za nebezpečná, lze agresivitu většinou vysvětlit kombinací špatné socializace, traumatu nebo zdravotních problémů.
Psí bojová plemena, jako jsou třeba rotvajleři nebo pitbulové, bývají často vnímána jako agresivní kvůli jejich síle a historii, která zahrnuje například obranu nebo ochranu. Přitom skutečná příčina agresivity bývá často úplně jiná. Strach, nedůvěra nebo bolest mohou u psa vyvolat obranné chování, které lidé mylně považují za projev „přirozené“ agrese.
Chcete-li lépe porozumět příčinám psí agresivity, doporučujeme článek Agresivita u psa: Jak ji poznat a řešit?, kde se dozvíte, jak rozpoznat a zvládnout problematické situace.
Výcvik je důležitější než plemeno
Chování psa nezávisí na tom, zda patří mezi tzv. bojová plemena psů, ale především na jeho výcviku a socializaci. Plemena jako americký pitbulteriér, stafordšírský bulteriér nebo rotvajler mají díky své síle a vytrvalosti pověst náročných psů, ale při správném vedení mohou být klidná a spolehlivá. Statistiky dokazují, že většina problémového chování u psů je výsledkem nedostatečné výchovy, nikoli přirozených vlastností plemene.
Socializace v prvních měsících života je zásadní pro všechna psí plemena. Seznámení s lidmi, prostředím a dalšími zvířaty snižuje riziko nejistoty a agresivity v dospělosti. Výcvik by měl probíhat důsledně, avšak na pozitivní notě, protože každý pes se toho naučí více na základě odměn – spíše než trestů.
Odpovědnost je vždy na páníčkovi. Dobře vycvičený pes zůstává ovladatelný i ve stresových situacích a vyvrací předsudky, které jsou s „bojovými plemeny“ často spojovány.
Bojová plemena: co zvážit při výběru štěněte
Pokud jste uvědomělý a zkušený chovatel, který se svému psovi chystá naplno věnovat, nemusíte se při výběru štěněte stresovat špatnou pověstí bojových plemen psů. Místo předsudků berte v potaz svoji aktivitu a plány, které se psem máte. Obávaný dobrman může být skvělou volbou pro aktivní lidi, kteří potřebují hlídacího psa. Rotvajler je věrný a spolehlivý společník s velkým srdcem, který se hodí i do rodiny.
U všech psích bojových plemen je zásadní důsledný, ale laskavý výcvik, který posílí důvěru a vztah mezi vámi a psem. Nezapomeňte na včasnou socializaci – seznámení s lidmi, zvířaty i různými prostředími pomůže předejít budoucím problémům. Pokud máte malé děti, dbejte na dohled, aby si pes a dítě společně vybudovali bezpečný vztah.
Stejně důležitá je i kvalitní výživa, která podporuje nejen fyzickou kondici, ale také psychickou pohodu psa. Bojová plemena, jako například stafordšírský bulteriér nebo argentinská doga, mohou být skvělými společníky pro ty, kteří jim věnují dostatek péče, času a pozornosti. Správný přístup udělá z každého psa skvělého parťáka – nezávisle na jeho pověsti.
Autor: Jakub Janíček
