Mít psa je bezva. Plynou z toho samé výhody. Máte se konečně o koho opřít, můžete trávit hodiny na čerstvém vzduchu a budovat si odolnost vůči extrémním výkyvům počasí, protože vašemu psovi je jedno, kolika stupňů Richterovy škály dosahuje aktuálně zemětřesení a který tajfun zrovna zasáhl Střední Čechy. Prostě se jde ven. Sorry jako. Přátelství se psem vás také zbaví všech světských tužeb, protože všechny vydělané peníze investujete do psího zdraví, prvotřídního jídla a dostatku psí zábavy.
Většinou si člověk všechny ty výhody uvědomí ve chvíli, kdy drobí housku s vlašákem na svoji prokousanou sedačku a přemýšlí, jak kreativně zaplácnout díru ve dveřích pronajatého bytu, aniž by musel trhat na kusy svůj už tak děravý rozpočet. Váš pes mezitím distingovaně obědvá de luxe vyváženou grain free stravu, která pravděpodobně na váhu stojí víc než vaše duše, a tiše ďábelsky se směje. Ale ty skvělé společné zážitky to utrpení vždycky nějak vyváží. Co je ovšem opravdové martyrium každého pejskaře jsou lidi, kteří si s vámi o vašem psovi chtějí povídat. Ať už jde o bratry a sestry v psu, kterých jsou plné parky, náhodné kolemjdoucí se spoustou skvělých a hlavně nevyžádaných rad, je přesně to, čemu se říká pejskařovo peklo. Tady jsou ty nejnotoričtější prototypy. A sáhněte si do svědomí, opravdu vám nepřipadají povědomé?
My háráme!
Oznamuje vám v parku na dvousetmetrovou dálku paní, která za sebou vleče postarší rotvajleřici a divoce se dožaduje pozornosti. Připínáte tedy svého psa instinktivně na vodítko, seč nevěříte, že by v něm tato kombinace probudila nějaké touhy a jdete si odevzdaně poslechnout, v jaké fázi cyklu se nachází její pes, jak moc se mu změnily stravovací návyky, barví/nebarví, při čemž se nemůžete zbavit pocitu, že paní je jediná z vás čtyřech, kdo se při setkání necítí trapně a zahanbeně. Odteď už asi budete venčit jenom v noci.
Jen je nechte, oni si to vysvětlí
Říká vám při náhodném setkání na kousku městské zeleně pán, který je zastáncem přirozených výchovných metod, na své psy vrčí a kouše je, snaží se být vůdcem smečky a přirozená autorita, zastává syrové maso a krev. A ta krev právě crčí vašemu psovi z kůže na krku, protože si to vaši psi takříkajíc vysvětlili. Příroda, zákon smečky, žádné nevyžádané zásahy. Po cestě na veterinu si říkáte, že by to takhle mělo fungovat i mezi lidmi.
Věděli jste, že cestování se psem je také zábava? Přečtěte si o tom víc! (odkaz na cestování se psem)
Nekousne mě?
Říká pán v hospodě vteřinu po tom, co bez varování a zeptání začne hladit vašeho psa po tlamě. Kousne, samozřejmě! V těchto momentech litujete, že váš pes je nenapravitelný pohodář, lidi miluje, ty cizí z nějakého důvodu obzvlášť, a jediné, co po malých kouskách ukusuje je vaše trpělivost. Představte si celou situaci znovu a teď je váš pes vystrašený neurotik a pánovi to moc neběhá. Ha ha.
Já jsem taky měla psa…
‘’…menoval se Alíček a dostala jsem ho za vysvědčení ve třetí třídě a byl moc hodný a chytrý. Náš tatínek ho dokonce naučil běhat pro noviny. Tenkrát se totiž noviny ještě doopravdy četly. Ne jako teď ty vaše tablety a samý jiný drogy a mobily, letadla a muslimové. Tenkrát děti poslouchaly rodiče, a všichni se k sobě chovali hezky a všechny bylo zalité sluncem a v zimě byl doopravdy sníh. Prostě byl svět ještě v pořádku.‚‚
Ten pes z tebe musí cítit autoritu!
‚‚Když ho pustíš sedět v hospodě na lavici, tak mu ukazuješ, že jste si rovný a ten pes je z toho zmatenej. Má ležet pod stolem a být rád, že ti může olíznout ruku. Vůbec by si neměl dovolit ti takhle koukat do očí. Ale to je prostě proto, že to z tebe necejtí tu autoritu. Nejseš na něj dostatečně tvrdá, neumíš mu nastavovat hranice. Ten pes si tě nemá za co vážit.’’ Moc děkuji za radu, pane, co jste si ke svému stolu právě nesl čtyři piva v jedné ruce, vůbec mě neznáte, nikdy jsme se neviděli a pravděpodobně už se nikdy neuvidíme. Chytla jsem se za nos a začnu svého psa vychovávat svědomitěji.
Pes patří na zahradu
Kdybych za každý takový názor dostala klíčenku, mohla bych se na nich už v klidu oběsit z vesmíru, abych tyhle předpotopní kecy nemusela poslouchat. Pes je totiž takové speciální stvoření, které umírá okamžitě po té, co se jeho životní prostor smrskne pod 100m2. Co na tom, že pes chce hlavně lásku, pozornost, jídlo a chodit ven. Jestli v mezičase leží v posteli nebo u boudy je mu upřímně jedno.Nehledě na fakt, že spousta lidí, co mají psa na zahradě si myslí, že pobyt tam supluje venčení.
Psali jsme i o tom, jak si (ne)vybírat psa. Četli jste? (článek o vybíráme psa)
Autor: Pavlína Jelínková
Foto: Photo by Denise Jans on Unsplash
