Jezdíme se psy autem často, myslím tím alespoň 2x týdně. Jízda se slepým psem má podle mne trochu jiná pravidla.
Nastupování do auta
Nastupování do auta má svá úskalí. Musím Šerynku přivést přesně až k otevřeným dveřím auta. Vždy nastupujeme ze strany řidiče, naučili jsme se tak. Za sedadlem řidiče nemůžeme nic mít, protože tam má postupné místo než vyleze na sedadlo. Tam už je to dobré. Teprve až pak do prostoru mezi sedadlem řidiče a zadním sedadlem dám speciálně zakoupenou umělohmotnou bednu Ta je tak vysoká jak zadní sedadlo a široká na celý prostor za sedadlem a tak Šerynka při náhodném silnějším zabrzdění nemůže nikam spadnout. Druhou bednu má u sedadla Toska. Jednak by jí to bylo líto a navíc si během cesty sedadla vyměňují. Pokud však jedeme na více než jeden den na chalupu, pak převážíme všechno kromě větších kusů nábytku a pak nemusím bedny mít, je pod sedadlem stejně plno.
Vlastní jízda
Tady se musím přiznat k dopravnímu přestupku. Naše psice jezdí na zadním sedadle a nejsou připoutané psím bezpečnostním pásem. Není to dobře, je mnohem lepší ho používat. Zkusili jsme několikrát Šerynku připoutat, ale vyvolalo to takovou stupňovanou hrůzu, že jsme od pásu upustili. Toska sedí vedle ní, při delší cestě si obě lehnou a případně si průběžně obě vyměňují pozici na sedadle. Jedu pomaleji než obvykle a vím, že nesmím:
- Prudce brzdit
- Řezat zatáčky
- Prudce přidávat plyn (nepřipomíná Vám to situaci před křižovatkou J?)
- Prudce ubírat plyn
- Prudce vybočovat z pruhu do pruhu třeba při předjíždění
- Zastavovat kde se mi zachce, protože pak přece VŠICHNI vystupujeme
- Připravovat psicím jakékoliv jízdní překvapení
Taky Vám to připadá jako školení v autoškole? Pokud ale vezete slepého psa, který nemůže sledovat jízdu, jak to mnozí pejskové dělají a náklonem jak na motorce vybírají zatáčky, pak Vám nezbývá nic jiného.
Vystupování z auta
Vystupování je podle mne nejnebezpečnější část cestování. I nevidící pejsek se po zastavení těší ven, Toska vyskočí z auta a honem protahuje nožičky. Šerynka nevidí, kam vystupuje, nevidí jak je to vysoko, jestli je tam tráva nebo dlažba. Necháváme jí proto na cestu kšíry a před vystoupení jí pevně za kšíry držím a ona vyskočí, já jí trochu přidržím ve vzduchu a ona ladně a lehoučce doskočí na zem. Chce to dost cviku, je to akce trvající maximálně 5-10 vteřin, ale musí se to nacvičit. Nejen to, že Šery má 27 kg a udržet ji i malou chvíli ve vzduchu chce grif, ale musí Vám pejsek bezpodmínečně věřit, protože z jeho pohledu skáče do tmy a neznáma.
Psí i Vaše štěstí Vám přeje
Stela z Puppydu
