Už se Vám to někdy stalo ? Jdete v noci do koupelny, nechcete rozsvítit lampu nebo lustr abyste všechny nevzbudili a najednou bez varování pád jako vystřižený z grotesky. Nestalo se Vám nic jiného, než že jste zakopli o spícího psa. O Vašeho spícího psa, který věří, že ho vždy obejdete. O Vašeho miláčka psího, který teď vyčítavě kouká, co jste dělali a myslí si „to mě proboha nemůžeš překročit“? Kdo to zažil, tak ví, jak si natlučete.
U nás to má ještě ten půvab, že Šerynka nutně potřebuje, aby byla vidět a to nejen v noci. Ona nevidí, takže musí překážet, aby se všem připomněla. A protože nevidí, tak kromě pelíšku si lehne kdekoliv jinde. Ve dveřích z kuchyně do pokoje. To je obzvláště mazané, protože tím po čichu i hlídá, co nesete na stůl. Vy balancujete s hrncem s horkou polévkou, kávou, talířem s jídlem nebo s čímkoliv jiným buď horkým nebo plně nalitým a pes leží. Leží a dělá že spí. Dobré je to také těsně pod schody. Tam se moc dobře o schod opírá a Vy v poslední chvíli musíte udělat krok ze schodu o půl metru delší. V hlavních dveřích ven z domu je to taky fajn. To Šerynka aplikuje v létě, kdy má otevřeno na zahradu. Navíc naše Tosinka to okoukala. Myslí si totiž, že je to tak správně. Výsledkem je, že kdykoliv kamkoliv jdeme, tam leží jedna z našich dvou psiček. A když přijede na několikadenní návštěvu i Zišinka, tak jsou na to překážení tři.
Jenže my víme, že Šery už jiná nemůže být. Taky víme, že Toska okoukaný vzorec chování považuje za správný, protože zná Šerynku už jen slepou… Z toho vyplývá, že nám opravdu nezbývá nic jiného, než se pořád dívat na zem kam šlapeme. A pokud o psici nechtěně zakopneme, pak se jí ještě OMLUVÍME, že jsme ji nechtěli budit, že se jí snad nic nestalo, a nepolekala se náhodou chudinka naše psí? A pak jdeme utřít tu rozlitou kávu. Jako už stokrát předtím.
Psí i Vaše štěstí Vám přeje Stela z Puppydu
Foto: autor
