O pejscích Zuzce a Maisonovi už jsme vám toho napsali hodně. A když jsme v jednom ze svých článků mluvila o tom, že druhý pes do domu je Bůh do domu , vůbec mě nenapadlo, že k tomu za nějaký čas přibude i třetí. Sice jenom dočasně, ale s takovou energií a temperamentem, že se z naší poklidné domácnosti s dvěma dospělými psy, kteří prospí většinu dne, stane nekonečný chlupatý mejdnan. Tedy alespoň na pár měsíců.
Buffy, kříženku corgiho a border kolie, si můj kamarád David přivezl ze statku. (Ne)šťastnou náhodou tam čekali štěňata z nechtěného krytí a chtěli jim poskytnout šťastný domov. Buffy žila od malička se stády velkých zvířat, koní a ovcí a také ve velké smečce různě velkých, většinou pasteveckých psů. Díky tomu byla už jako štěně velmi neohrožená a nebojácná. Už pár dní po tom, co si ji David ze statku přivezl, si omotala kolem prstu ty největší psy z celého parku. Také mě na ní vždycky fascinovalo, jak v noci nevyžaduje přítomnost páníčků a sama si chodí lehat do druhého pokoje. To u nás neexistuje. A co váš pes, taky smí do postele?
Neohrožené štěně
Vzhledem k tomu, že byla Buffy zvyklá více na společnost zvířat než lidí, nejevila jako štěně moc velký zájem o interakci s lidmi. Dej mi granule a hoď mi míček a jinak mi dej pokoj, OK? To se změnilo až s pubertou, kdy se z Buffy stal doopravdický mazel. Její bezprostřednost a roztomilost budily spoustu pozornosti už když byla štěně. V dospělosti tohle možná ještě zesílilo. Každý na ulici si ji chce pohladit a ptá se na její ušlechtilý původ. Na křížence těchto dvou plemen by ji opravdu nikdo netipoval.
Demoliční četa
Buffy bohužel, tak jako mnozí jiní živí a vysoce inteligentní pejsci, potřebuje opravdu hodně pohybu a k tomu ještě pořádně zaměstnat hlavu. I když to páníček udělá, je dost možné, že po příchodu z práce stejně objeví místo bytu kůlničku na dříví. Za oběť Buffyině nudě padaly boty, knížky, hračky, elektronika i nábytek. Zkrátka všechno, co člověk nestihl dát do dostatečné výšky. Proto když se náš kamarád i s Buffy na pár měsíců měli nastěhovat k nám do bytu, vůbec jsem si nebyla jistá, jak to u nás bude vypadat. Výsledek mě ale dost překvapil.
Smečka je všechno
Na letošní léto se měl tedy David i s Buffy nastěhovat k nám domů. Dřív jsme bydleli blízko sebe, takže společné venčení a návštěvy byly na denním pořádku. Proto jsme si tak nějak dovedli přestavit, jak budou psi společně reagovat. A věděli jsme, že bude jízda. Naši stárnoucí německou ohařku Zuzku totiž Buffy od prvního momentu miluje a uctívá jako svého rodiče, Zuzka je možná jediný tvor, z něhož má neohrožená Buffy opravdový respekt. Zuzka si svojí převahu vůči Buffy vždycky užívala, vychovávala ji a pouštěla na ni hrůzu. Pak je tu ještě náš nevypočitatelný ovčáček Maison, který vedle Buffy ožívá a hraním, honičkami po bytě a šarvátkami dovedou strávit celý den. Občas trochu lituji sousedy po námi…
Už ani botu!
Skvělé bylo, že Buffyino destruktivní chování prostě zmizelo. Když byla doma s našimi psy, nebyl důvod zabavovat hlavu vynalézavým okusováním dveří, matrací či oblíbených bot. Byla celkem legrace sledovat, jak se naši tři solitéři postupně sžívají a stává se z nich doopravdická smečka. Po několika týdnech je vidět, že potřebují i daleko méně naší společnosti, naprosto si totiž vystačí spolu. O to hůř ale Buffy potom nese, když jdou na procházku Zuz a Maison a ona zůstane sama doma. V tu chvíli začnou totiž opravdu lítat třísky a my se tyhle situace snažíme minimalizovat. Jsem zvědavá na jejich reakci, až konec léta tuhle jejich chlupatou alianci rozbije. Zatím to totiž vypadá, že jim velmi svědčí.
Strážce smečky
V Buffy jsem poznala obdivuhodně oddaného parťáka i psa, který mě dokáže vytočit doběla. Její nezdolná energie a optimismus vám každé ráno vleje do žil novou naději. Unavit ji je takřka nemožné, až si někdy říkám, jestli nemá nějakou super schopnost, protože na obyčejného psa je to opravdu příliš. Hlavně obdivuji její smysl pro smečku, která je pro ni nejdůležitější. Neustále hlídá, aby byli všichni pohromadě, takže je vlastně takový strážce lidské a psí pospolitosti.
Autor: Pavlína Jelínková
Foto: Redakce
