Takové možná máme vyhlídky…
Vzpomínáte si ještě na příběh naší rodinné lapálie? Pes Maison, jeden nešťastný večer, 36 stehů v obličeji a podlomená důvěra na obou stranách? Když jsem náš příběh líčila minule, nebyl na tom nikdo z nás příliš dobře: Maison smutný a s náhubkem, já válčila s nalomenou důvěrou a do toho všeho začala koronavirová krize. Tak si přečtěte o tom, že i to nejsmutnější povídání má na konci naději a dobré vyhlídky.
Možná vám ještě ve zkratce připomenu naši rodinu. Do nového partnerství jsme si přinesli každý jednoho úžasného psa. Já německého ohaře Zuzku, který je díky své pohnuté minulosti zvyklý se hlásit o svoji pozornost, a můj partner křížence ovčáka Maisona, který je vlivem prožitého traumatu poněkud bojácný a neurotický, žádnou zkušenost s agresí jsme ale neměli. Dva roky jsme si takhle žili a byli jsme dost idylická rodinka, pamatovat si nás můžete třeba z příběhu Druhý pes do domu, Bůh do domu.
Nehýčkat si strach
Oboustranně zlomená důvěra bylo něco, s čím jsme se po incidentu museli všichni vyrovnávat asi nejsložitěji. A psi samozřejmě vycítí všechny emoce a dovedou si je po svém zpracovat, to včetně strachu. Já jsem se snažila s odstupem času celou situaci znovu a znovu analyzovat a hledat v ní východiska. Maison se ten večer asi prostě jenom lekl, nebyl v dobré náladě, ale přece nemůže člověk pokaždé vyváznout s takovou újmou, říkala jsem si. I v tomhle kritickém momentě jsem se snažila posbírat všechnu lásku a pochopení, kterých jsem byla schopná. Zároveň jsme ale hledali zázrak ve formě pomoci zvenčí, která by nás se zjevně frustrovaným psem naučila vycházet.
Karanténu do každé rodiny
Zlom nastal až ve chvíli, kdy jsem Zuzku poslala na pár týdnů k babičce na venkov, protože se hárala. Do toho ještě začala karanténa a oba jsem s partnerem začali trávit veškerý čas doma. A náš Maison s námi. Věděla jsem sice, že Zuzka jakožto alfa samice chudáka Maisona trochu utiskuje, vždycky mi to ale připadalo nevinné. Po jejím odjezdu nastal ale opravdový obrat. Na Maisonovi bylo vidět, že si užívá každou chvíli, kterou tráví v naší společnosti. Kdyby mohl, chodil by s námi snad i do sprchy. Já ho vždycky měla za pejska, který má rád svůj klid. Tak jsem si i vysvětlovala, že si od nás klidně odcházel lehat do druhé místnosti. Tohle jsem ale nečekala.
Pozornost až na prvním místě
Vypadalo to, že Maisona opravdu trápí nedostatek pozornosti. Že ho o ni druhý průbojnější pejsek vždycky obere. Samozřejmě se tím nedá omlouvat agrese vůči pánovi, ale alespoň už jsme třeba měli nějakou indicii, odkud vítr vane. Ty tři týdny, co byla Zuzka pryč, představovaly takové duševní lázně. A to jak pro Maisona, tak pro mě, protože jsem se najednou v jeho přítomnosti cítila klidná v bezpečí.
Spravedlivý pán
Najednou jsme viděli, že tady by mohl být opravdu zakopaný pes a po Zuzčině příjezdu jsme se opravdu snažili pozornost rovnoměrně a spravedlivě dělit mezi oba dva pejsky. A oba si to evidentně užívali. Zuzana neuzurpuje, Maison neodchází do druhého pokoje, zatím to vypadá, že to funguje. Díky karantennímu režimu jsme také měli možnost přidat oběma na pohybu a začíná to vypadat, že jsme zase ta harmonická domácnost, jako před tím.
Šťastný konec?
Jasné je, že Maison už bohužel má cejch. Jeho podrážděnost sice trochu pomohla zmírnit kastrace, ale zapomenout se to nedá. Až se všechno po zažehnání pandemie vrátí do starých kolejí, čeká nás ještě obrovské množství práce hlavně nás samých, abychom byli opravdu kvalitními pány. A my se na ni moc těšíme. Výsledkem pro nás je, že i když to vypadá opravdu bídně, může pomoci, když člověk doopravdy otevře svoje srdce a překročí svoje křivdy jako první. Protože zvíře to za nás udělat nemůže.
Autor: Pavlína Jelínková
Foto: Photo by Jf Brou on Unsplash
Podobné články:
https://www.puppydu.cz/pribehy/hrdinove-docasne-pece/
https://www.puppydu.cz/pruvodce/take-vas-pes-nepatri-do-postele/
