Není nic horšího pro psa než se ztratit svému pánovi (a většinou je to i naopak). Ještě horší je to ale pro slepého psa. Ten se může ztratit úplně všude. I doma.
Nový nebo přestavěný nábytek
Koupíte nový kus nábytku a najednou je tu nová překážka. Jsem ještě pořád tady doma? Po čichu ano, po paměti na překážky ne. Každý, kdo se s tím setkal, Vám potvrdí, že slepý pes si domov ohmatá packami a čumákem, očichá, naposlouchá ozvěnu hlasů a běžných zvuků dne a podle toho se orientuje. Poměrně dobře, dokonce tak, že to chvílemi vypadá, že slepý není. Až do té chvíle, než něco změníte a pak celý proces opatrného mapování začne znovu. A nemusí to být jen nový nebo přestavěný nábytek. Pro zmatení úplně stačí velká nákupní taška, do které narazí, když Vás běží uvítat.
Otevřené dveře
Otevřené dveře jsou horší než dveře zavřené. Ty zavřené si Šerynka pamatuje a zpomalí před nimi. Pokud jsou otevřené, pak záleží na tom, nakolik. Pokud projde do vedlejší místnosti, tak chvíli trvá než si uvědomí kde je. Dost často se třeba jednou nebo víckrát vrátí, aby se ujistila o prostoru. Může se stát, že do otevřených dveří vrazí. Jednak se lekne, jednak se praští do hlavy a záleží jen na rychlosti její chůze kolik se praští a jak to bude bolet. Stává se to zejména tehdy, když Toska někam běží napřed a Šery běží za ní a nedává tolik pozor na cestu a instinkt. Je ještě jedna varianta. Zajde za otevřené dveře s tam chvíli stojí. Musí vycouvat a pokusit se trefit lépe, to chce od ní rozvahu a trochu přemýšlení kudy.
Jen tak mimochodem, naše Šery většinou, pokud není na 100 procent jistá o rozmístění věcí, chodí pomalu a s hlavou trochu skloněnou, připomíná trochu berana před útokem. Když už chudinka narazí, tak do čela. Tam to asi méně bolí L.
Ztratila jsem se venku
To se může stát, pokud máte třeba větší zahradu. Nepředpokládám, že by se to stalo na procházce, ale i to se může stát. Byli jsme na procházce v lese a už jsme se vraceli domů. Šerynku jsme asi 50 metrů od domu pustili z vodítka, aby měla i ona trochu pocit volnosti. Vždy začichá na zemi a po stopě se bezpečně vrací k domu. Auta ani cizí lidé tam nejsou, takže z našeho pohledu žádný problém. Ani by nás nenapadlo, že se ztratí. Povedlo se jí to, mohli jsme za to samozřejmě my svou asi dvouminutovou nepozorností. Za ty dvě minuty plus asi 20 minut hledání jsme ji našli asi 200 m od místa, kde se ztratila. Stála mimo cestu v lese pod menšími smrčky, hlavu pod nimi, úplně zmatená a vyděšená. Byl podvečer, šero, teplota hodně pod nulou a my jsme byli moc rádi, že jsme ji našli. Možná nás budete odsuzovat za onu nepozornost, ale ujišťuji vás, že se taková věc může stát opravdu každému.
Jinak se ztrácí na oplocené zahradě. Jde si začuchat co je nového a dojde do míst, kam ani Tosinka moc nechodí. Do dřeva, do skupiny rybízů, do záhonu růží, do záhonu s bylinkami a tak. Tam moc nechce být a když se tam octne, osvědčeným způsobem čeká. Skloní hlavu a čeká, až ji najdu já nebo manžel nebo Tosca. Bohužel pro nás venku neštěká, takže stojí a čeká na záchranu. Pak s nadšením jde s námi domů a coby nalezenec čeká malou dobrůtku. Nenecháváme ji tedy venku na zahradě samotnou bez nás víc jak čtvrthodinu a pak ji jdeme hledat. Podezřívám jí, že si z nás občas dělá šoufky a svoji dezorientaci předstírá, abychom se všichni báječně vítali.
Pouze v jednou případě naši přítomnost na zahradě nevítá. Občas si dojde až ke kompostu a tam je spousta zajímavých věcí například k sežrání. To je asi jediný případ, kdy vůbec není ráda, že jsme ji našli a kazíme jí záměry.
Psí i Vaše štěstí Vám přeje Stela z Puppydu
