V jednom z pražských parků jsem se nedávno dala do řeči člověkem, jehož Středoasijský pastevecký pes měl kupírované uši. Už dlouho jsem takovou věc neviděla, tak mě zajímal důvod takové úpravy psích uší. Dozvěděla jsem se, že kupírování historicky k tomuto plemenu patří a že je to proto, aby psa nemohl strhnout vlk nebo jiný predátor a poranit ho. Uši se prý v případě toho plemene kupírují dost často. To mě donutilo se nad touto praktikou zamyslet do hloubky a zjistit co nejvíce informací.
Jde o další kontroverzní téma, které rozděluje amatérské i profesionální chovatele. A každý má samozřejmě svoji pravdu, kterou je ochoten hájit až do skonání světa. Podobně jako tomu bylo třeba u psích vegetariánů. Spousta odborníků zastává například názor, že zkrácený ocas psovi znesnadňuje koordinaci a také ho připravuje o komunikační signály. Existují studie, které prokazují, že psi, kteří mají takto zkrácený ocas se častěji dostávají do šarvátek, jelikož není poznat, zda má pes radost nebo se zlobí. Celkově jde ocasem vyjadřovat spoustu signálů. Také na nepevném terénu pes ocasem udržuje rovnováhu, pokud ho tedy nemá, je páteř více v zátěži.
Málo zastánců, hodně odpůrců
Někteří odpůrci také uvádějí, že takový kupírovaný ocas vytváří napětí ve fascii psa, pes se pak hůře učí povely, reaguje více citlivěji či se může projevit v pozdějším věku epilepsie.
Podle zákona na ochranu zvířat je zakázáno kupírování uší. Zkracování ocasu protiprávní není. Jsou ale však chovatelské kluby, které ve svých stanovách takový postup mají zakázaný. Některá plemena také zásadně změnila svůj vzhled. Např. rotvajler se zkráceným ocasem nesmí být vystavován ani být součástí chovné stanice.
Zastánci tvrdí, že existuje estetický důvod pro kupírování, některá plemena jsou tak vizuálně zažitá. To byl možná i případ majitele středoasiáka. Kupírování ocasů může mít ale i praktický důvod. U psů loveckých typu ohař nebo norník, hrozí poranění ocasu při boji s lovnou zvěří. Také u záchranných psů se někdy tento zákrok doporučuje. Další skupinou jsou krátkosrstí větší psi, kteří to nadšeně vítají, protože si často ocas zraní. Třeba jako můj kříženec ohaře Zuzana, která si z radosti často rozbije ocas klidně i do krve. V minulosti bylo aplikováno kupírování u obranářských psů, aby pes nemohl být za ocas zatáhnut nebo u pasteveckých psů, aby nehrozilo přišlápnutí ocasu dobytkem.
Není univerzální návod, zda tento úkon provádět. Měli byste se ale poradit s veterinářem. Ten vezme v potaz účel a možnosti. Alternativou může být odstranění vrchní části ocasu, aby se zabránilo poranění a ponechání větší části, aby pes mohl používat komunikační signály.
Pokud to ale není vyloženě nezbytné, zvažte, jestli není lepší nechat veškerou jeho výbavu na svém místě, i za cenu drobných problémů, omlácených stěn nebo zdánlivé estetické nedokonalosti. Schválně, jak bychom se na kupírování našich uší nebo třeba nohou tvářili my sami.
Autor: Pavlína Jelínková
Foto: Photo by kyle smith on Unsplash
