Soužití dětí a psů je kapitola tak široká, že by určitě zabrala několik knihoven, a pořád bychom nebyli ani v půlce. Náš blog ale nemá ambice přinášet rádoby osvícené rady pejskařům do života, ale spíš otevírat zajímavá témata k diskusi. Víme, že co rodina, to jiný recept na zdravé vztahy mezi malými dětmi, psy a zbytkem smečky. Když zavládne základní trojlístek láska, respekt a důslednost, pohodové soužití je na dosah.
V minulém článku s dětskou tematikou jsme se zaměřili na to, jak připravit pejska na úplně nového člena smečky. Dejme tomu, že vaše dítě trochu povyrostlo, třeba do batolecího a staršího věku, a třecích plošek mezi psem a malým dítětem najednou vzniká mnohem víc, než když 15 hodin denně klidně spalo v posteli. Pokud je dítě větší, má tendenci být samostatnější a také má více příležitostí být se psem v kontaktu.
Učí se, nadšeně objevuje svět a také se kolem něj objevuje zvýšená hladina hluku a ruchů, což může vašeho psa trochu znervózňovat. Stejně tak jako nepředvídatelné dětské pohyby. Existují dokonce případy vážného pokousání, kdy byl pes utracený a při pitvě se zjistlo, že měl pejsek v mozku skrz ucho zapíchnutou pastelku. Dětská pokožka je mnohem slabší a případný útok může být mnohem závažnější než u dospělého. Vštěpovat tak dítěti základy slušného zacházení se psem a všechno bedlivě dozorovat, se jeví jako základ úspěchu pro bezproblémové fungování.
Ani chvilku o samotě a základy slušného chování
Že je váš pes klidné a vyrovnané zlatíčko? Pořád je to ale jen zvíře. O samotě ho s malým dítětem pro jistotu nenechávejte ani vteřinu. Funguje to lépe, protože malému dítěti se špatně vysvětluje, že nemá psa tahat za ocas nebo mu strkat prsty do očí.
Přesto je ale dobré učit dítě respektu a základům chování k jeho chlupatému příteli co nejdříve. Děti se nejvíc učí pozorováním a opakováním, bez vaší hlavní role to tedy nepůjde. Pes je přítel, je dobré ho hladit, ale nechat mu osobní prostor, nebrat hračky ani nesahat do misky. Základní premisou takového přístupu je, že pes není hračka. Když vidíte, že by od dítěte potřeboval klid, zajistěte mu takové místo. A to samé platí také naopak.
Příliš divoká hra
Věnujte oběma stejnou pozornost a péči, a to i pokud jde o určování hranic. I když to zní pěkně náročně, je to základ dobře sehrané rodiny. O tom, že pes je parťák, a ne hračka a neměl by být pořizovaný jako dárek, jsme se už rozepsali v jiném článku. A i když je pes formálně na posledním žebříku rodinné hierarchie, je dobré v domácnosti s malým raubířem pečovat o psí bezpečí a komfortní zónu.
Pokud se pes a dítě pod vaším dohledem věnují bujaré hře, je to dobré znamení, že si rozumí. Divokost takový her ovšem z pozice rodiče i páníčka korigujte, než začnou létat chlupy nebo téct krev. Pes by se také při hře neměl cítit zahnaný do kouta, aby neztratil své chování vůči člověku.
Rozeznat varovné signály
Učte dítě dobře rozpoznat varovné signály psa, třeba vrčení, a reagovat na ně. Nenechte také dítě udílet psovi zbytečné povedly, to ho může akorát zmást. Pes se cítí v bezpeční, když se může spolehnout na vaše poslední slovo.
Sledujte je při hře, zjistěte, jak na sebe reagují. Většinou to funguje bez problémů. Psi i děti jsou empatické bytosti a vzájemně obvykle přizpůsobí chování tak, aby si neublížili.
S vaší pomocí ale i důvěrou to určitě zvládnou.
Autor: Pavlína Jelínková
Foto: Photo by Amy Treasure on Unsplash
Dětství se psem aneb co mě naučilo vyrůstání s psím přítelem
