Hej člověče, voda prostě není pro každýho…
Také máte pocit, že se psi dělí na dva druhy? První druh psích nadšenců, kteří jakmile zmenší libovolně velkou a hlubokou vodní plochu, vrhají se do ní po hlavě třeba s třísetmetrovým rozběhem. A ti druzí zase pečlivě a obezřetně obcházejí si sebemenší loužičku na asfaltu, aby se voda náhodou nedotkla jejich drahocenného kožichu.
Můj pes Zuzana, ač německý ohař, patří bohužel do té druhé kategorie. Není možné ji dostat z domu když prší, zapře se packami ve vchodových dveřích a odmítá se hnout o píď. To ji pak musím vzít do náruče, což je při její váhové kategorii 25+ celkem makačka a vynést ji před dům, aby se před mým odchodem do práce laskavě alespoň vyčůrala na chodník. Zmoklou srst si pak dlouho olizuje a hází na mě zmučené pohledy. Člověk by řekl, že je potřeba zavolat Martu Kubišovou.
Tam mě nedostaneš
Já sama se koupu dost ráda a od psa ohařovitého jsem očekávala, že bude lásku k vodě sdílet se mnou. V mých snech jsme společně plavaly v rybníku nebo moři, skákaly ze skály dolů do hlubokého přírodního lomu. Ouha. Dovedete si, asi představit můj šok, když jsem zjistila, že se můj pes odmítá k jakémukoli vodnímu zdroji byť jen přiblížit.
Touláte se se psem často přírodou? Všechno má svá pravidla, podívejte!
Zkoušíme všechno
Samozřejmě jsem si načetla spoustu rad a přístupů, jak se chovat, aby pes lásku k vodě přeci jen našel. Měla jsem totiž pocit, že ve hlavně v horkých letních dnech ochuzuje o hodně. Zkoušela jsem postupné namáčení, odměny a chválení, jít příkladem, zkoušet plaveckou zdatnost v bazénu, nic ale nefungovalo, tak jsem se prostě rozhodla, že tomu nechám volný průběh a nebudu psa vodou zbytečně stresovat. Prostě si Zuzka a pobyt ve vodě nejsou souzení, to je všechno.
Že by přeci?
Zlom nastal v jeden parný letní den asi před dvěma lety. Zuzka horko snáší celkem špatně, ten den jí to ale dělalo hůř než obvykle. V parku, kam chodíme na procházky, je obrovská čtvercová kašna, kde si před horkem obvykle ulevují psi z celé čtvrti. Zuzka, jak jinak, ji vždycky obcházela obloukem. Ten den ale měla velkou žízeň a šla se ke kašně napít. Aby dosáhla na hladinu, musela se notně naklonit a v nestřežené chvíli jí podjela packa. Zuzka zahučela rovnou do kašny. Vody tu byl tak půl metr, mohla v klidu stát, vyděšeně se rozhlížela kolem, co se to vlastně stalo. V tom jí ale muselo dojít, že úleva od vedra je opravdu příjemná. Začala se totiž ve vodě labužnicky procházet.
O tom, jak je skvělé cestovat se psem jsme zase psali tady.
Konec mokrý, všechno mokré
Možná čekáte, že náš příběh skončí velkým mokrým happy endem. To se asi nestane. Ze Zuzany se nikdy nestal vodní živel. A asi spolu nikdy nebudeme plavat v moři nebo zatopeným lomem. Důležité ale je, že se díky takové zkušenosti přestala vodě vyhýbat úplně a když se potřebuje zchladit, neváhá se smočit v potoce nebo v rybníce. I do kašny v našem oblíbeném parku si v sezónně vleze alespoň jednou denně.
Autor: Pavlína Jelínková
Foto: Photo by Mert Kahveci on Unsplash
Podobné články:
https://www.puppydu.cz/pribehy/sahneme-si-do-svedomi-pejskarska-etiketa/
https://www.puppydu.cz/pribehy/nas-zivot-se-slepym-psem-cast-1-zacatky/
